ÚJOP UK

Spojuje nás čeština

rozhovor s účastnici kurzu pro české krajany paní Vorobets
ÚJOP UK organizuje jeden zvláštní letní kurz, který je určen pro české krajany žijící v zahraničí, kteří se chtějí naučit, nebo si chtějí zdokonalit jazyk svých předků, seznámit se s českou kulturou a poznat některá z nejkrásnějších míst v České republice. Praktická výuka češtiny probíhá již tradičně v malebném východočeském městečku v Dobrušce.

Přečtete si, co o kurzech pro krajany říká jejích účastnice z Ukrajiny Viktorija Vorobets, kterou jsme potkali na slavnostním předání certifikátů v reprezentačních prostorách ministerstva zahraničí ČR.
Čs:
Proč jste se rozhodla jet pravě do Dobrušky?
VV:
O té Dobrušce jsem snila 7 let. Máme v Užgorodu krajanský spolek. A to Vám řeknu, když lidé nevědí, co je to štěstí, tak to teď znám. Ano, je to doopravdy velké štěstí.

Měli jsme překrásný program. Byla tam výborná výuka. Musím Vám říct, že paní vedoucí Vlaďka Kořenová je fantastická žena. Je vzorem, jak člověk má pracovat a dělat něco dobrého v tomhle životě.

Teď jsem přeplněná těmi emocemi, jsem doopravdy moc šťastna a budu si sbírat peníze, abych přijela jsem zase, už jako samoplátce.
Čs:
Co jste všechno dělali?
VV:
Měli jsme program od sedmé ráno do půlnoci. Výuka byla od 8. ráno do 3. odpoledne. Pak malovali jsme, zpívali, učili jsme se české tance, písně. A pořád dokola byly exkurze, restaurace, večeře. Mluvili jsme s krajany, bavili jsme mezi sebou, dělili jsme se tím, co umíme, a co děláme v těch jiných zemích.
Čs:
A vztahy se spolužáky?
VV:
Ty byly perfektní, ty zůstanou na celý život! I když to bylo 27 zemí: Amerika, Brazílie, Rusko... A já teď mám kamarádku z Ruska! Stala se moc zajímavá příhoda. Měli jsme den jazykové samostatnosti. Museli jsme jet do nějakých vesnic nebo měst. Hlasovali jsme to a měli jsme město Rychnov nad Kněžnou. Jeli jsme tam, udělali jsme všechny své úlohy. Na třetí den nás odvezli do vesnice, kde místní obyvatele uspořádali takový večírek s muzikou. A přijela tam stará paní, 87 let ji bylo, se svým panem, akorát z toho Rychnova a dovezla jedné paní z Ruska Alenku v kroji.

Udělala to, protože se dočetla o nás z novin (dávali jsme interview) a chtěla darovat, a darovala tu panenku, která u ní doma byla 40 let. A paní, která ji teď odveze domu své mamince-Češce je z Novorossijska. Ta panenka poletí dvěma letadly. Chceme poděkovat paní Boženě, a z Ruska taky pojede dárek sem do Čech. Takže Rychnov udělal takový pěkný dárek nám... A to v tom Rychnovu jsme se nepotkaly. Byla to náhoda.
Čs:
Vaš jazyk se zlepšil?
VV:
Moc! Je pravda, že moc mi pomohl ten kurz. A já teď budu pomáhat svým krajanům a Čechům, kterých potkám a kdo to bude potřebovat.
Čs:
A Praha se Vám libí?
VV:
Je překrásná! Je fantastická! Byla jsem již i na Pražském Hradě, a to půjdu ještě, to se může chodit celý život. No a moje láska je Karlův most.
Made on
Tilda