4 мар. 2016 г.

V rytmu swingu buší srdce mé

Studenti skupiny K1 společně jednoho zimního studeného večera vyrazili za kulturou. O tom, kam šli a jaké to bylo, vypráví Alexandra Dergunova, Kristina Utkina, Evgeniya Stupak, Alexej Bakurevič, Oleksandr Lutsenko, Zlata Kuzmicheva, Elizaveta Ilina-Adaeva a průvodního slova se chopil Danylo Milovanov.


„V úterý 9. Února jsme spolu se skupinou šli do Národního divadla. Chtěli jsme se podívat představeni V rytmu swingu buší srdce mé. To byl opravdu výborní činohra, která měla hodně dobrých písniček a která byla moc zajímavou pro nás. Měli jsme hodně štěstí, ze na to jsme podívali.“  (Alexandra)



„Jak můžeme lépe procítit život České Republiky a Československa? Samozřejmě návštěvit Národní Divadlo. Se svou skupinou K1 a učitelkou paní Jitkou jsem šla na činohru «V rytmu swingu buší srdce mé», která seznamuje nás s českým pianistem a skladatelem Jiří Traxlerem. On vystupoval s doprovodem orchestra během války, tvořil hudbu, která dovolovala lidem mít opravdu dobrý požitek z života a užit si to.

Koupili jsme lístky do 1.Galerie a měli heský vyhled na jeviště, na kterou hrala impulsivní hudba a herci tančili tak rozjařene, že jsme se hýbali ve rytmu swingu také. S radostí jsem poslouchala češtinu, slovenštinu, němčinu a ruštinu, udělala jsem fotografie na pamatku a podívala jsem se na video, které doplňovalo hru na pozadí.

Děkuju moc paní Jitku, že poradila nám jít do Divadla a strávit čas spolu.“ (Kristina)



„Spolu se třidou jsme navštivily nádherné představení "Swing". Nikdy jsem ještě nebyla na takové akce, ale bez ohledu na to uplně můžu řict,že jsem zažila dobré dobrodružství. Pro mě tá představa právě dobrodružtví, protože díky němu jsem celý večer chtěla tancit,neboť hudba byla výborná a krasná. Moc děkuju pani Jitku za skvělý večer. Doufám,že spolu navštívíme tu novou scénu Národního divadla.“ (Ženya)


A bylo všechno pravě tak, jak je vyše řečeno. Je dokonce zábavné, jak se v nečem liší dojmy každého z nás. Někdy bychom se očividně neshodli i na tom, jaký název to představení mělo. Určitě ale to bylo něco o swingu – to se naštěstí asi nedá zpochybnit. Já bych preferoval ten nejfrekventovanější.

Zvláštně bychom měli poděkovat Alexandře za uvedení data akce a Kristině za upřesnění naší lokace – výhled byl opravdu skvělý. Bylo to dost daleko, aby střídání sledování činohry skrz čočky dalekohledu  a pouhýma očima vyvolávalo pocit, že se dívám na různé představení.
Toto ale není všechno.


Když hledáte něco objektivního, tak nic není víc objektivní, než Alexej.

„Když jste máte zájem o hudbu nebo o Jiří Traxlerovi a jeho životě, bude vám líbit divadelní hra "V rytmu swingu buší srdce mé". Představení se odehrává na scéně národního divadla. Perfektní herci, zajímavý biografický příběh, autentické kostýmy, a samozřejmě jazz-swingowá hudba ne zanechají nikoho lhostejným.“ (Alexej)


Nedá se zapomenout na Alexa, jenž nám nabízí alternativní výhodu (ačkoliv se někomu může zdat, že je v případě divadla příliš pragmatická)

„Navštívili jsme Národní divadlo. Byla to výstava Ondřeje Havelka Ve rytmu swyngu se buší mé. Je to biografický a lidský příběh o skladatele Jiří Trakslerovi. Miluju jazz a swyng tak určitě se mi to líbilo. Doporučil bych představení také pro seznámeni s českou historii.” (Alex)


Co by se s námi stalo, kdybychom vůbec neměly žádný sensualismus v našich zpětných vazbach uměleckým projevům?

„Po prohlížení tohoto představení mé srdce také začalo bušit v ritmu swingu. Hudební komedie o životě velmi zajímavého člověka - Jiřího Traxlera se mě moc zaujala svými nadhernými tanci a pisničkámi. Také překvapilo mě, že dějiny Československa jsou určené originálním způsobem přes jemný humor. Myslím si, že Národní divadlo opravdu může pyšnit tímto projektem.“ (Zlata)


Chuck Palahniuk říkal „Ty – nejsi tvoje práce, nejsi to, jak moc peněz máš na učetu v bance, nejsi ani auto, kterým jezdíš...“ A ještě hodně různého říkal. Toto ale není tak podstatné.
Řekl bych tady, že ani divadlo ani činohra nejsou jen tím, co těmi slovy myslíme.

„Je přijemně na schodištích národního divadla večer dvacet minut před tím, než začne představení. Slavnostně oblečení lidé jdou mimo. Někteří z nich zůstávají na chvíli a kouří. Když se vracím na schodiště po prvním dějství, mám pocit že město je pokračováním činohry.“ (Liza)


Na zavěr bych chtěl ještě jednou  poděkovat každému, kdo přišel, a zejmena paní Jitce, jež mě skoro v poslední chvili přesvědčila (i když možná neúmyslně), abych tam také šel.



Комментариев нет :

Отправить комментарий