22 мар. 2016 г.

Jídlo a sebeidentifikace

Autorka - Julie Orlova, K2

Jaké jídlo vás hned napadá, když řeknu „Česká republika“? Guláš? Vepřo knedlo zelo? Smažák? Pro mě to je polévka v chlebu. Vím, že nejsem odborník na dané téma, ale je to, co mě působilo silným dojmem, když jsem poprvé přijela do České republiky. A proto jsem plně mou kamarádku podpořila, když měla nápad zajít v sobotu 19. března na Smíchovskou Náplavku, kde se konalo „Polívkování“ aneb festival polévek. 


Den byl určitě krásný, bylo sucho a teplo, tu a tam vylézalo sluníčko, a proto jsme jely do Anděla a pak jsme šly pěšky do Hořejšího nábřeží. Zdáli vypadalo tak, jakoby byl tam cely dav lidí, ale ve skutečnosti nebylo tam tak hodně návštěvníků. Bylo tu vcelku asi 70 stánků nejenom s polévkami, ale i s chlebíčky a pečivem.



Ochutnaly jsme s kamarádkou bramborový krém a mexickou rybí polévku, uzbeckou polévku a, pozor, jahodovou polévku s čili a šlehačkou, která nejvíc připomínala Jahodový džem. Vystály jsme si frontu na belgické hranolky víc, než 30 minut, ale stalo to za to. A nejvíce mě chutnala jedna pikantní thajská polévka s krevetami, kokosovým mlékem a čerstvým koriandrem.


Atmosféra byla velmi příjemná, prodavači byli většinou upovídané a přívětivé. Nevím, z jakého důvodu, ale ten festival pro mě vystihuje v sobě skutkovou podstatu Prahy: trocha uspěchaných turistů a nikam spěchající Pražáci, krásné výhledy na Vyšehrad, Vltavu a barevné domy, a samozřejmě jídlo, které je tu pozoruhodné. Možné uplynulo dost času, nebo práce našich učitelů se vyplatila, ale poprvé jsem si necítila jako vyděšená cizinka, ale skoro zdejší. Domnívám se, že to je moc důležité uvědomění, jehož musíme tedy dosáhnout - znalost jazyka a zájem o kulturu můžou udělat zázrak, a teda člověk se opravdu stane "občanem" v nové zemi, a pak  "občanem světa".

Комментариев нет :

Отправить комментарий