24 февр. 2016 г.

Přijímací zkoušky na ČVUT

Autorka - Utkina Kristina, K1

www.sedmstatecnych.cz
Celý svůj život jsem chtěla studovat architekturu a díky tomu, že jsem přijela do Prahy na kurzy ÚJOP, udělala jsem dobře zkoušky na ČVUT. Kurzy nabízí lekci matematiky, deskriptivní geometrie, a hlavně pro mě dějin umění. Protože jsem vůbec to nechápala předtím. Měli jsme rychlý  kurz, a hodně jsme museli studovat samostatně. Před zkouškami na fakultu architektury jsem měla více stresu než před krajinářskou architekturou, i když zkoušky byly stejně těžké. 

Naši skupinu rozdělili na určité dny během týdenních zkoušek. Měla jsem je poslední dva dni, totiž ve čtvrtek bylo kreslení a v pátek byly testy a pohovor. Když jsem přišla, profesor nám zadal úkoly a odešel. Věděla jsem, co potřebujeme už napřed, protože některé moje spolužačky a spolužák už udělali zkoušku v tomto týdnu a znali své výsledky. Tak jsme měli kompozice a abstrakce z geometrických tvarů a na krajinářské architektuře jsme museli vzít základní geom.tvary a namalovat nějakou rostlinu. 

Na test všichni budoucí studenti byli pozvaní do velké auly. Seděli jsme, jak chceme a měli jsme možnost nějak pomáhat kamarádům. Ale několikrát někoho napomínali a rozhodli jsme se, že bude lepší neriskovat. Potom měli jsme pauzu, během které komise počítala body, a řekla nám výsledek. Na krajinářskou architekturu jsem se dostala  bez pohovoru, ale na běžnou se mě při pohovoru ptali docela dobří profesoři, kterým se líbily moje práce. První otázka byla: proč chcete studovat architekturu, odpovídala jsem už předem připravenou odpovědí. Pak řekli, co vím o architektuře a jaké jsou moje přednosti. Popisovala jsem gotiku, kubismus v Československu, purismus. A vůbec jsem nedělala pauzy, když jsem mluvila. To je moc důležité, protože profesoři prostě neměli možnost mě rušit a ptát se na něco víc těžké. A pak řekli, že to bylo výborně, ale musím čekat na odpověď v březnu.


Autorka - Ekaterina Miagchenkova, K3

Dostála jsem dopis z ČVUT, a bylo tam napsáno, že moji zkoušky budou probíhat takto: 20.01 je výtvarná zkouška, měla jsem přinést s sebou věcí, které jsem bych potřebovala. A byl napsán čas.

http://navejsku.com/skoly/fakulta-architektury-cvut/

Přišla jsem tam, a jsem čekala vedle místnosti s ostatními lídi. Myslím si, že jsem byla nejmladší mezi nimi, a proto Češi na mě dívně se dívali, to mě trošku vádilo. Byla jsem nervozná. Přišla zdvořilá paní, a pustila nás tam. Sednoula jsem na to místo kam chtěla. Na začatku bylo moc neklidné, prostě jsem měla chut' vstát a utíkat odtud. Ale pak ta milá paní řekla co máme dělat a co nesmíme, a řekla, že zaprve budeme kreslit zátiší z bednou, na to jsme měli 90 min. Za ten čas jsem stihla to udělat, ale ještě by trochu času dali navíc, aspoň 15 min, tak bylo by vůbec fajn. Byla jsem trošeňku překvapena, protože Češi, kteři seděli vedle, moc koukali na moje práci, a jeden Čech skoro vůbec nedíval na to zátíší ale díval na můj papír a pak na svůj, pak opět na můj, to bylo vesele. Pak po 90 min. paní řekla že děláme abstrakce a musíme mít tam ty figury, kteri ona nam ukázala. Měli opět 90 min. a toho stačilo. Pak jsme všechní praci odevzdali komisii a jsme šli domů.

Na přištý den se dostavili zpátky a psali jsme testy: první byla deskriptivní geometrie, měli moc málo času 35 min, pak matematika 40 nebo 50 min, pak byli ještě tři testy, ale já nepamatuju si, jak se jmenovali. Cítila jsem tam dobře, probíhá to rychle, tipovala tam komise, to ponižuje stres, a zlepšuje náladu. Pak kdy jsme skončili, měli volno do 14:00, pak jsme měli už přijít z portfoliem, a čekat.

Hodně jsem se bála... Protože jsem nevěděla dostála do druhého kola nebo ne, a jestli dostála tak musím jít na pohovor, a nebo možna mám víc než 50 bodů. Bylo nas tam asi 12 lidi. Asi možná 7 zavolali dřív, ale oni byly tam asi 3-5 minuty, a to bylo už jasne, že oni nedostali do 2. kola, pak zavolali jedného kluka, on tam byl asi 25 min, měl pohovor, tak ja vyčichnoula, že aspoň do pohovora jsem prošla. Ale jsem nevěděla na co oni budou ptát, jaci jsou? Pak ten kluk vyšel a zavolali mě, v tuto chvile moje srdce se schoulilo strachem.

Vešla jsem do místností, nevěděla jak jsem měla sebe vést, seděli tam jedna paní a dva pánové. Už na začatku bylo jasně, že tady nejsou nepřátele. Začali oni mě ptát, proč, odkud jsem, nikdy ještě jsem se necítila tak skvěle, byly to velice hezký a hodný líde. Já mluvila tam asi 45-50 min. Vubec mně se nechtělo odcházet odtud, vůbec. Já do těch lídi se zamilovala. Poprosíli mě vyjít ze třídy, a pak pán mě opět zavolal a oni řekli, že mám max bodů, a dáli mi všechno prohlidnut. A pak oni popřeli všechno nejhezčího a pustili mě. Jsem moc št'astna, že mám takový zážitek. Hodně štěstí!

Комментариев нет :

Отправить комментарий