16 апр. 2015 г.

Pražské exkurze

Text - Irina Terekhova, K12

Ve středu odpoledne mám jako obyčejná studentka lekci, ale to není typická lekce, jako jsme na to zvyklí - to je něco jiného. Místo seminářů,prezentací mají šťastní studenti exkurze po památkám a galeriích Prahy, přičemž vždycky s různými učiteli a v různých místech, o kterých občas dokonce nic nevíme, a proto někdy nemáme jistotu,  jak výlet dopadne a čím skončí. 

Chtěla bych se s Vámi podělit o zážitek dvou nedávných exkurzí, kterých jsem se zúčastnila. První exkurze probíhala ve Starém židovském městě Prahy a druhá v okolí Vinohrad.

Naše exkurze po židovských místech se úplně lišila od toho, na co jsme zvyklí, protože nebyla moc spojena s uměním, ale víc kladla důkaz na historický vývoj Prahy a její nepočetné a velmi důležité židovské etnikum. Ačkoliv  počasí  nebylo moc příjemně, strávili jsme čas užitečně a navštívili čtyři synagogy (Staronová, Španělská, Klausova, Pinkasova)  a nejstarší židovsky hřbitov s jeho záhadnou atmosférou.


Po pravdě řečeno jsem všude měla zvláštní pocity, myslím si, že to šlo o to, že většina z synagog byla velmi stará (například Staronová synagoga je jedna ze nejstarších synagog, které jsou funkční  do dneška), také  všechna  místa měla zajímavé příběhy  o osobách, které byly s nimi spojené. Mám také dojem, že synagogy působily na mě velmi silně, protože jsem se seznámila s touto kulturou poprvé tak zblízka.

Měli jsem speciální průvodkyni, která nám vyprávěla skoro všechno o židovské kultuře, svátcích, historii nejen v České republice, ale také po celém světe.


Moc mě zaujala Staronová synagoga, která je neobyčejná tím, že spojuje současný život činného místa a dějin, plných legend a tajemství. A také malby dětí v Pinkasově synagoze ve druhém patře. Ty obrázky byly namalovány dětmi , zemřelými v táboře.

Díky té exkurzi  jsem se dozvěděla, že příběh židovského národa v Praze nebyl jednoduchý, ale měl celkově silný vliv na pražskou historii.

Za týden jsme měli znovu procházku po Praze, která byla spojená s kostely 20. století, viděli jsme tři, myslím si, nejdůležitější kostely z pohledu architektury tohoto období. Nejdřív navštívila naše skupina kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad. Slovinský architekt Josef Plečnik navrhl nejen ten kostel s největšími hodinami v Čechách, výstup k nim není bohužel  pro veřejnost možný, ale také i plán náměstí, ale ten nebyl realizován.


Další naší zastávkou byl konstruktivistický husitský kostel od Pavla Janáka. Budova má vysokou věž a netypický půdorys, zaměřený na šířku. A ještě na mě působilo to, že některé místnosti toho kostela byly použity pro urny s lidskými ostatky, cítila jsem se jako na hřbitově, a to se mi vůbec nelíbilo. 

Nakonec jsme došli do kostela sv.Václava na náměstí Čecha. Měli jsme průvodce, a to byl představitel této církve, který vyprávěl příběh toho místa a pak udělal velmi zajímavou prohlídku pro veřejnost nepřístupných částí kostela. Například jsme byli nahoře ve věži, kam jsme museli lézt po dvojích vertikálních schodech. Ale přestože tam bylo jen kolem 9 metrů čtverečních a bylo to velmi vysoko, viděli jsme celou Prahu s její krásnou architekturou z jiného pohledu. Tím naše exkurze skončila.

Doufám, že příští výlet bude taky spojen s něčím, co by měli znát jenom ti, koho to opravdu zajímá.

Комментариев нет :

Отправить комментарий