20 февр. 2015 г.

Národní galerie - Veletržní palác

Text a foto - Tatiana Filippova 

O víkendu 7.-8. února probíhali oslavy založení Národní galerie v Praze, a proto byly otevřené sedm jí součástí. Rozhodly jsme s kamarádkami navštívit tu akce, protože tam byl volný vstup a měly jsme dobrou možnost se podívat na různé instalace, obrazy a taky mít exkurzi absolutně zdarma.

Šly jsme do Veleteržního paláce, protože moc nám líbí umění 20. a 21. století a nikdy ještě jsme nebyly tam. Opravdu ta galerie je obrovská, a ačkoliv bylo tam hodně návštěvníků, to nevadilo, protože tam je velký, volný prostor. Prohlédnuly jsme si několik sálů, ale nejvíc okouzlila mi výstava na druhém patře, nachází se v ní výtvory Ivana Kafky, Magdalény Jetelové, Josefa Sudka, Andreje Bělocvětova, Jindřicha Štryského, Zdenka Rykra a tak dal. 


Poslouchala jsem informace, a pak jsem strávila na tom patře hodinu a půl. Zajímala mi instalace Kafky, která vypadá jak metrové sloupy, na kteréch jsou pohyblivé ručičky. To symbolizuje hodiny, které ukazuje, že každy člověk má svůj vlastní čas, který neustále běží. 


Taky jsem našla řadu obrazů ruského malíře Viktora Pivovarova, které se nazývá "Deník Výrostka 1,2,3,4" a ukazují různé situace ze života. Pivovarov je představitel "Neoficiálního umění", jeho výtvory jsou neobvyklé a svérázné. 


Ačkoliv každy malíř a obraz byli zajímavé na tom patře, chtěla bych už vyprávět o posledním tvůrci Milanu Kuncovi a ho práci "Don't worry, be happy", na něm je zobrazeno kolo se srdcem, mozkem a taky jsou tam hodně jiných věc. Ten obraz je tak detailně udělán, že můžeme dokonce uvidět ve předním kole s míčem fotbalové hřiště!


Dobře jsme strávily čas ve Veleteržním paláci, a pak jsme rozhodly jít na Karlínský masopust, protože jsme se chtěly podívat, jak se koná česky tradiční svátek, cíl kterého, aby lidé úplně se nasytili, a pak dodržovali dlouhý čtyřicetidenní půst. Počasí byla hezká a sluneční, proto jsme strávily tam asi hodinu. Opravdu ten svátek vypadal skoro stejně , jak ruský masopust: na náměstí se nacházelo spoustu lidí, děti, hodně stánků s jídlem a taky s ukázáním tradičního průmyslu, na scéně probíhalo dětské představení. Dala jsem si zabijačku a horké jablko, chutnalo mi to. Vrátila jsem se zpátky trochu unavená, ale spokojena s mým krásným víkendem. 


Text - Gerda Ebergardt

Má povídka o 1. patře 

Czech Wikipedia user Packa – Vlastní dílo
Dobrý den.  Jsem ve Veletžním paláci. Dlouho jsem myslela, kam chci jít, a rozhodla jsem,  že to je nejlepší varianta. Moderní umění pro mě je zajímavější,  než klasické. Ale samozřejmě rozumím, jak to je důležité pro světové historie. 
Když jsem se  procházela po prvnímu patru, pochopila jsem, že moderní umění určitě není pro mě. To byla taková obrovská výstava,  kde všechno bylo stejné. To bylo strašné. Atmosféra je zamračená. Ale nejdůležitější bylo to, že ta výstava neměla žadné různorodosti. Tam je mnoho druhů expozici, ale nelíbilo se mi to vůbec. Cítila jsem, že umělec umí jenom kreslit perspektivu,  nahé lidi,  ale jejich tváře u něho nevycházějí. A projekty jeho budov taky nikdo nekupuje. Myslela jsem, že on koupil vagon bílé, červené a černé barvy a ostříhl vlasy svých milenky, jak to obvykle dělají umělci. Dělal koláže, fotografie,  makety budov a obrázky. Dlouho tvořil výstavu a neustále opakoval jeden motiv na všech expozicích. Ale už  to, že ho práce teď je v hlavném museu součastného umění.  Je myslím, že tato výstava je velmi chmurná a normální člověk by to nikdy nekoupil pro svůj dům. Lepší vytvořit jeden obrázek,  ale tak, aby lidi nemohli neprojevit zájem.

Ale pokud měla bych úkol to prodat, udělala bych to. 
Napřiklad.  (Oblekla bych se velmi krásně a elegantně. Vypadala bych,  jak velmi chytrá žena a znalkyně umění) "Dobrý den,  vážený dámy a pánové!  Dnes jsme tady, abychom posuzovali moderní výstavu, která určitě musí vás zaujmout. Tady je kolekce obrázků,  fotografie,  koláží,  kteří nám vypravuje o komunismu. Všechno to je jedno celé. My vidíme jak jsou spojení, jak důležitě je vidět to všechno v jednom místě a z různých úhlů. To je souhrn životů lidi. To pomohá nám namalovat obrázek toho světa v náše hlavě. Takový výrazný a pochopitelný obrázek,  to je pravda,  že? Vyzkoušejte to přímo teďka. To je neuvěřitelně,  no? No, všichni známe, že to je tak. Každý vnímávý člověk to určitě pochopí.  To je nové dýchání, hrubá pravda života. 
Na obrázkách jsou lidi bez hlav. To znamená,  že při komunistickém režimu nikoho nezajímá jakou osobnost má člověk. Takže nahé tělo řiká nám, že člověk musí prácovat, a ne myslet. Zničené budovy znamenají nedokonalost komunismu a to, že to je svět, který nikdy nebude ideálním.  Že tam zapomněli co je morálka.  To my vidíme na obrázkách,  kde jsou mrtví lidi. A taky myslím, že o barvách říkat nemusíme. Tak je všechno pochopitelné."

Комментариев нет :

Отправить комментарий