27 мар. 2013 г.

Домашнее задание


Темой 17-й лекции учебника "Česky krok za krokem 2" стали такие понятия как богатство, бедность и ценности жизни. Студентка Екатерина Федорова написала об этом рассказ, который мы публикуем без какого-либо редактирования. 

Ten letní večer byl opravdu krásný. Slunečko se ještě neshoválo v závoji nebeské klenby i červený západ slunce ozařoval luxusní pokoj, který se nacházel v centru Prahy, není moc daleko od Chotkových sadů.

Barbora Brožková se podívala do zrcadla a trochu si upravila účes. Ve skutečnosti, to bylo jenom automatické gesto, kterém žena si opravuje vlasy, když ona ví, že je opravdu hezká. Její osobní dámský kadeřník odjel před chvílí. 

Barbora byla krásná, vysoká a hubená jako tyčka. Měla na sobě hezké propínací šaty, které byly udělány z přírodního hedvábí. V rukou držela mobilní telefon, horečnatě tisknouс jeho tlačítka.

Před pěti lety Barbora pracovala jako modelka, ale když jí bylo 21, ona se vdala za milionáře. To byl šťastný sňatek a její hlavní sen se splnil: teď ona bydlila jako královna z pohádky.

Barbora otevřela šatní skříň a začala se usmívat. To bylo opravdu její bohatství, její osobní královský poklad. Byly tam neslušně krátký odvážný šaty a taky konzervativní šaty, které byly jako pro anglickou královnu, byly tam šaty moderní a exkluzivní, šaty z kůže a šaty z srsti, šaty jasné a šaty pastelové, šaty pro návštěvu s kamarádky, šaty pro oficiální návštěvu, šaty pro návštěvu divadla i šaty pro návštěvu kina, šaty pro rande, šaty pro návštěvu muzea...Všichni druhy šat, které žena se může představit byly v Barborově skříni. 

Ale ten večer byl pro Barboru moc důležitý. To byla oslava jejich s Tomem výročí - už celých pět let oni bydlili spolu a pro Toma to byl rekord - za jeho čtyřicetiletý život to byla nejdelší doba pro jeho sňatek.
Proto Barbora se rozhodla obléknout něco neobvyklého. Nechtěla jako všichni ženy oblékat na výročí svatby své svatební šaty. A proto speciální designér udělal pro ni nekrásnější šaty ve světe. Byly udělány z nejněžnější láky, krásný, pastelový, broskvový barvy a bylo ozdobeno brilianty. Taky designér udělal pelerínu přes ramena, aby nebylo Barboře chladno v noci. Barbora se oblékla a ulpěla pohledem na své odražení v zrcadle. "Nikdy jsem nebyla taková hezká, jako teď", - myslila Barbora. 

Ještě měla celou hodinu - auto muselo přijet přesně v sedm hodin a proto se rozhodla jít na procházku. Nejdřív, chtěla obléknout něco jiného, ale bála se, že nebude mít čas na oblékání.

Když Barbora odešla z domu, porozuměla, že to byla blbá idea. Všichni lidí se na ni dívali, a bláto mohlo zašpinit její šaty. Už dlouho nebyla na procházce v obvyklém místě, že už zapomněla na to. Ona šla a myslila o svém životě. Nikdy na to neměla čas. Její myšlenky byly lehký a veselý. Všichni sny se splnili, ona měla chytrého a bohatého může a byla jednou z nejslavnějších žen ve světě. Její rodiče jí milovali, ale... Barbora se zastavovala. Když je viděla naposled? Na svatbě, před peti lety? Náhle Barboře se stalo chladno. "Všechno v pořádku. Neměla jsem na to čas" - myslila, křečovitě dýchouc.

Babroba šla rychle i už vůbec nic neviděla. Lidi, dřeva, auta, kola, psy, palouky - všechno se steklo v jeden nejasný obraz. Barbora myslila o svých kamarádkách z školy, o svých příbuzných, o svých snach a nadějích. Nikomu nikdy nevolala, nikomu nic nepsala i nevzpomínala. Nikdy na to neměla čas. Teď, za jednu hodiny do nejšťastnějšího momentu v svém životě, porozuměla, že je úplně nešťastná.

-Barboro! To je doba!
Barbora trhnula sebou a uviděla unavenou, ale milou slečnu. Ona měla na sobě staré, trochu špinavé, džiny, ale v rukou nesla dvě velkých tašky. Barbora už chtěla říct, že nedává vlastnoruční podpisy na ulici, ale za chvíli poznala, že to byla její bývalá kamarádka, Adéla.
-Adélo, jak se máš? 
-No, mám se dobře, a ty? Ty jsi nějaká smutná?
-Ne, jsem jenom unavená. Už dlouho ti neviděla, jsi vdána?
-Tak no, už 4 roky jak se vdala za Petra, pamatuješ ho? Vzali jsme si hned po svatbě hypotéku, teď bydlím v dvoulůžkovém pokoji v Strašnicích. Není to moc daleko od mých rodičů, ale už nevím jestli je to dobře nebo ne. Máme kluka a holčičku, je trochu těžké - utrácíme hodně peněz za obleční a jídlo, ale to nic. Ja jsem ale mluvka, jak jsi? Tvůj život je zajímavější, než můj. Ty jsi taková hezká, jdeš na nějakou návštěvu? Jak se má Tom? Je opravdu hezký muž, jste takový krásný pár, vždycky o vás čtu v novinách. Barboro, jsi nejšťastnější holka v Praze, fakt jo?

První hvězdy už svítily z tmavého nebe i lehká noční mlha upadala na Prahu. Zapalovaly se pouliční lucerny a s námahou možno bylo vidět jak jedna slečna, v starých a špinavých džinech, objímala druhou slečnu v hezkých šatech, která bezútěšně plakala v jejích rukou.

Комментариев нет :

Отправить комментарий