10 янв. 2013 г.

Klášter Sv. Anežky české

Autor Alexander Kačalov


Minulé úterý jsme měli neobvyklou hodinu dějin umění. Nebyli to tradiční prezentace a lekce, na které už jsme zvyklí. Jeli jsme na komentovanou prohlídku do známého pražského Anežského kláštera, který dneska je součásti Národní galerii, věnovanou době středověku. 

Už jsem několikrát jezdil na kole vedle kláštera svaté Anežky a vždycky jsem pozoroval na ten gotický architektonický celek u břehu Vltavy. Konečně jsme se dostali i dovnitř. Pro mě, jako architekta, bylo moc zajímavě zjistit to, že střecha hlavního kostela je úplně novostavba – z vnější strany vypadala jako historická součást komplexu a vůbec neporušovala gotický siluet památky. Stejný přístup k rekonstrukci historických budov můžeme vidět v České republice dost často.



Přesto povídáme něco o expozici. Začali jsme z krátké lekce o historii toho místa a musea vedle velkého modelu skutečného klášterního komplexu. Nejzajímavějším pro mě bylo to, že klášter fungoval paralelně jako mužský a jako ženský, a všechno to bylo fakticky v jedné budově.

V sálech kláštera shromážděna obrovská kolekce ukázek středověkého sochařství a malířství z celé české země. Uviděli jsme skoro všechny nejznámější díla, o kterých jsme mluvili, když jsme studovali české středověké umění a českou historii. Náš průvodce, mladý úředník národní galerie, postupně ukazoval změnění a evoluci stylu středověkých mistrů od románské doby do vrcholného středověku. Dřevěné sochy, malby a ikony, každé dílo bylo těsně spojené s historickými událostmi, biblickými  syžetami a společenskými procesami tehdejší Evropy. 

Dvě hodiny prohlídky utekli nenápadně. Pocítil jsem ten rozdíl mezi obrázkem na obrazovce i reálným dílem, pověšeným na kamenné stěně středověké budovy pod gotickou klenbou. Bylo vidět, že náš průvodce může mluvit o expozici nekonečně, ale museli jsme ukončit. 

Většina studentů jela domů, ale já jsem se ještě šel podívat na zbytek expozice – prázdné prostory kostelů a budov kláštera, místo kde bydlela svatá Anežka a místa hrobek prvních Přemyslovců. Ohromilo mě to, proto včera jsem navštívil jiný známý klášter, Břevnovský. Ale to už je úplně jiný příběh.

Комментариев нет :

Отправить комментарий