19 дек. 2012 г.

В Кутной Горе

Наши студенты-непоседы со своими учителями-энтузиастами продолжают знакомиться с Чехией и недавно посетили Кутну Гору, о чем и пишут в своих заметках по-чешски. Сегодня предлагаем вам работы двух авторов - Наталии Нудьги и Искандера Тимирова. Как всегда, тексты аутентичны, без правок.


Autorka Nudga Natalyia


V sobotu jsme se skupinou jeli na výlet do Kutné Hory. Sešli jsme se v 8 hodin ráno u Krystalu a jeli na nádraží. Přijeli jsme na nádraží, koupili jízdenky a čekali na vlak. Ten vlak, kterým jsme planovali jet do města, jel pozdě, a proto jsme museli čekat asi jednu hodinu.




Když jsme přijeli do Kutné Hory, potkali jsme tam paní Janu se svou rodinou a šli do Kostnice. To je historické místo, ale není  tam moc příjemné. Po Kostnici jsme šli do Katedrály Nebevzetí Panny Marie. Myslím, že všichni měli rádi ten chrám, protože je moc krásný a světlý, což je divné pro gotický styl.


Pak čast lidé jeli do muzea stříbra. V muzeu se mi moc zalíbilo. Šli jsme dolů do jeskyně, ale před tím jsme si museli obléct pracovní pláště a přilby a vzít si svítilny. Ta exkurze byla moc zajímavá a prostě neobyčejná!
Ve 3 hodiny jsme se sešli u chráma svaté Barbory. Ten chrám je velmi podobný kostelu svatého Víta, ale myslím, že je krásnější.
Nakonec jsme šli na nádraží a jeli zpatky do Prahy. To byl opravdu výborný výlet!


Autor Timirov Iskander


V neděli osumnactého listopadu se konala exkurze do Kutna Hory. Jeli jsme tam s naší učitelkou paní Janou. Cesta vlakem nebyla moc dlouhá, naopak, byla moc pohodlná, ale jsme na začatku cesty měli problemy s tím, že vlak příjel pozděj až na hodinu.


Ale to nás nerozzlobilo. Měli jsme dobrou náladu.V Kutna Hoře byli jsme v Kostnice, v chrámu sv. Barbory a taky v muzeumu stříbra. Za všechno nejvíc mě zauel muzeum stříbra, protože jsme měli možnost sejít do šachty, kde kdysi tady dobývali stříbro. Byli jsme na hlubkě až 35 metrů. Taky jsem mohl trénovat česky, protože původce mluvil česky.


Taky se mi zalíbíl chrám sv. Barbory, protože má hodně bohatství. Tam jsem koupil staré české penize tatínkovi. Bohužel jsme neměli čas na jidlo, kvůli vlaku, avšak jsem byl rád, že jsem tam byl. Do Prahy jsme příjeli v 6 hodin. To byla nejlepšá cesta za ten rok.



Комментариев нет :

Отправить комментарий